Zeměžluč lékařská

Zeměžluč lékařská

Popis

Výskyt: Rostlina je domácí ve Středomoří. Nachází se v západní Asii, v severní Africe, ale i zavlečeně v Severní Americe a pochopitelně v Evropě. Tato rostlina, dorůstající výšky 15 – 45 cm, roste na loukách a vlhkých pastvinách, v řídkých křovinách, na okrajích polí a oranišť a na travnatých místech. Sbírané části: Kvetoucí nať. Doba sběru: Červen až září. Účinné látky: Stopy silice, pryskyřice, intenzivní hořčiny genciopikrosid a swertiamarin, flavonoidy a cukr. Droga je bez pachu a má velice hořkou chuť. Léčivé působení Vnitřně v nálevu je stomachikem a mírným laxativem. Užívá se při poruchách činnosti žaludku, onemocněních jater spojených se sníženým vylučováním žluči, k pročištění krve a při onemocněních kůže (solární dermatitis). Také se doporučuje užívat v rekonvalescenci po horečnatých onemocněních a při cukrovce. Zevně se užívá k omývání špatně se hojících ran. Užívá se též jako podpůrný lék při leukémii. Symbolika Zeměžluč tlumí křeče ve střevech, zlepšuje kvalitu trávicích šťáv, podporuje funkci žlučníku a jater. Chuť je ovšem – zeměžlučová. Pro razanci svého působení je zeměžluč vhodná zejména pro lidi, kteří se většinou chovají tak, “jako by jim uletěly včely”. Jsou nejen bez odvahy, ale vůbec bez životní jiskry. V kritických životních situacích obyčejně do sebe nevpraví ani sousto a většinu času se těžce vlekou životem, jako by na svých bedrech nesli hříchy celého světa. Zeměžluč jim napraví trávení a to se zpětně promítne i v duševním životě. Lidové názvy: cintorie, čantoryjka, hlisník, hlístník, chlístník, hořká bylina, koření tisíci zlatové, kyřice, tisícero koření, zeměžluč obecnáPolarita: mužskáSignatura: SlunceŽivel: oheňVyužití rostlinných sil: ochrana proti hadům Způsob užití Suší se ve stínu v načechrané vrstvě do 10 cm nebo v malých zavěšených otýpkách. Lze ji též sušit umělým teplem při teplotě nepřevyšující 45°C. Nejdéle vlhké zůstávají květy. Nedostatečně usušená droga plesniví. Sesychací poměr je 4 : 1. Droga se uchovává v papírových pytlích s polyetylénovou vložkou nebo v lepenkových kontejnerech. Čaj – nálev: Přelijeme 2 čajové lžičky sušené řezané natě šálkem vroucí vody a necháme 10 minut vyluhovat. Poté přecedíme a během dne po doušcích vypijeme. Čaj – macerát: 2 čajové lžičky drogy dáme do šálku vody a necháme 8 – 10 hodin macerovat. Poté scedíme a pijeme vlažný před jídlem. Žaludeční likér: 60 g zeměžluči, 35 g drcených jalovčinek, 35 g práškovaného puškvorce a 5 g pelyňku pravého přelijeme 1 litrem lihu 80% a macerujeme 2 dny. Po 2 dnech rozpustíme 300 g krystalového cukru ve 400 ml převařené, ale chladné vody. Poté se cukrový roztok povaří za stálého sbírání pěny. Vychladlý roztok přilijeme k namočeným bylinkám a necháme na teplém místě macerovat ještě 4 týdny za občasného protřepávání. Poté se přefiltruje do láhví. Při žaludečních potížích se jednorázově užívá asi 20 ml. Klyzma: Až ze středověku pochází osvědčená rada lékaře Otty z Mendonu, který doporučoval podávat zeměžlučové thé formou klyzmatu při bolestivých břišních kolikách a při nadýmání. Lékař by měl napřed vyloučit, zda náhodou nejde o zánět červovitého přívěsku slepého střeva anebo dokonce o zauzlení střev! Po zjištění, že tomu tak není, podáme nejprve očistné klyzma z 1-1,5 litru převařené vody, teplé 38 °C. Po vyprázdnění potom aplikujeme 150-200 cl zeměžlučového čaje, který již ve střevech zůstává. Vhodnou doplňkovou formou této léčby je přiložení horkého termoforu na břicho. Magické využití Kouř z hořící nebo doutnající zeměžluče zahání hady.